Canisterapie v mateřské škole MONTE

Tessie mezi našimi dětmi

Každé malé dítě si přeje pejska. Protože víme, že mít doma pejska nemůže každý, pomohli jsme dětem toto přání splnit alespoň ve školce. A tak jsme si pozvali minulý čtvrtek do naší školy fenku labradora Tessie. Tessie ovšem není obyčejnou fenkou, ale certifikovanou canisterapeutkou. Vyjma pohlazení získaly naše děti možnost zjistit, co to obnáší být canisterapeutickým psem, jak probíhá reahabilitační polohování a jak dokáže dotek terapeutického psa lidem pomoci.Závěrem tohoto pro mnohé nezapomenutelného setkání si děti odnesly domů trička s otisky tlapek.

Canisterapie v programu pro naše děti

V moderní technické době se stále častěji stává, že se pouto mezi člověkem a zvířetem pomalu vytrácí. Přesto je vztah ke zvířatům pro člověka po tisíce let zcela přirozený. Díky tomuto pravěkému poutu je tělesný kontakt se zvířetem, kdy jej člověk vnímá všemi smysly, pro jedince vždy velmi podnětný. Canisterapie (canis – latinsky psovití) je jedna z metod, využívajících tohoto podvědomého pouta, při pomoci lidem v obtížných situacích.

V naší školce i škole se snažíme v dětech budovat kladný vztah k přírodě a ke zvířatům. Učíme je chránit přírodu, pečovat o zvířata a naše okolí, a to nejen konkrétními aktivitami praktického života (viz oblast Montessori pedagogiky), ale také v doplňkových enviromentálních aktivitách. Proto do našeho vzdělávacího programu zařazujeme setkávání se zvířaty, a to buď přímo konkrétní formou terapeutických metod, z nichž jednou je také canisterapie nebo různými enviromentálními aktivitami.

Jak konkrétně pomáhá?

Pes v případě canisterapie dokáže člověku pomoci v rovině fyzické i sociální. Pomáhá překonávat nepříznivé životní situace, odbourávat stres, podnětně působit na paměť, mysl i rozvoj komunikace. Dotykem se zvířetem se u člověka rozvíjí jemná motorika rukou a prstů, interakcí (např. házení s balónkem) pak motorika hrubá tj. hybnost celého těla, atd.

Terapie má také důležitou roli v podobě rehabilitací v případě vážných fyzických zranění (např. autonehody) a postižení. Pes v této roli nahrazuje rehabilitační „polštář“ a klienta zároveň stimuluje a prohřívá.

Co společného má canisterapie a Montessori pedagogika?

Montessori pedagogika má svůj vzdělávací obsah rozčleněn do pěti vzdělávacích oblastí. Jimi jsou: PRAKTICKÝ ŽIVOT, SMYSLOVÁ VÝCHOVA, MATEMATIKA, JAZYK, KOSMICKÁ VÝCHOVA. O tom, že canisterapie patří do školky není pochyb, jelikož setkání se zvířetem a zejména, je-li vedeno terapeutickými metodami je pro děti vždy zážitek a navíc jim pomáhá k odbourání strachu ze zvířete, nalezení vztahu k němu, učí jej zvíře vnímat a zároveň pozorovat.

V Montessori pedagogice je pak péče o zvíře přímo součástí vzdělávací oblasti „Praktický život“. V této oblasti se děti setkávají s činnostmi, které patří ke každodenním činnostem lidí. Patří sem nejen všechny činnosti, kterými se dokážeme postarat o sebe, o okolí, o druhé, ale i společenské formy chování a tzv. zvláštní cvičení jako je pohyb, chůze po linii a cvičení ticha.

Tato oblast má své praktické aktivity rozděleny do dalších podoblastí, kterými jsou: Péče o vlastní osobu ( sebeobsluha, mytí rukou, stolování…), Péče o okolí (péče o prostředí – květiny, zametání, utírání prachu…), Péče o druhé (pomoc druhému, umět se postarat např. o zvířátko…) Zdvořilostní formy chování (cvičení zaměřené na vytváření sociálních kontaktů ve společnosti – poděkovat, pozdravit, poprosit, řešení konfliktů) a Cvičení ticha (každé dítě by mělo být schopné udržet kontrolu nad svým tělem) a chůze po linii ( celé tělo má být koordinované, ladné). V neposlední řadě pak přesah náleží do kosmické výchovy.

Velice děkujeme za ukázku Canisterapeutickému týmu a chovatelské stanici