Co když se vyskytne agresivita v kolektivu dětí?

Jak se agresivita projevuje?

Od mírného pošťuchování, záměrné překážení v hraní si, vzájemné braní si hraček až po strkání a bouchání, nebo dokonce nadávání. I když se jedná o mateřskou školu, lze již toto označovat jako projevy agresivity.  Ale co s tím?

Hledáme příčinu proč je dítě agresivní

V předškolním věku je agresivita dítěte vždy reakcí na určitý nesoulad ve výchovném prostředí, tj. je reakcí obrannou. Agresivní chování však může být také biologicky podmíněno a to například nerozpoznáním onemocnění, jako je epilepsie, Aspergerův syndrom, poúrazové poškození či specifickými neurobiologickými procesy mozku nebo předchozí medikamentozní léčbou.

Co může školka dělat, s malým výtržníkem?

Každý učitel musí umět vždy v čas zasáhnout, vhodně vyřešit situaci a dále pak projevy monitorovat. Vždy pak musí brát ohled na to, aby dítě nebylo z kolektivu dětí samotnými dětmi vyloučeno. Někdy stačí jen vysvětlení a domluva – vybídnutí dítěte k omluvení se druhému.

Velmi účinné je jasné vymezení hranic, či stanovení si pravidel, které dítě nemůže překračovat. I tady je důležitá jednotnost práce mateřské školy a domácí výchovy. Snažíme se u dítěte posilovat pozitivní chování. I malý pokrok je úspěch, proto u dětí s výraznějšími problémy v chování je nutné vnímat i malé pokroky či snahy o dodržení kázně.

Povzbuzení a ocenění je ve většině případů tím, co těmto dětem nejvíce chybí již z domu. Nepředpokládáme, že se dítě doma chová jinak než ve školce. Dítě si snadno zvykne na neustálé kárání a okřikování, což potom ale vede k naprostému odmítání příkazů a zákazů a dítě je přestane postupem času vnímat. Poslední možností mateřské školy je pak využití artefiletických technik a prvků dramatické výchovy k uvolnění, vyjádření emocí – děti s agresivními projevy mohou profitovat z aktivit, ve kterých mohou vyjádřit emoce.

Nedaří se? Nastává nutná spolupráce odborníků

A co když nepomůže nic z výše uvedeného? Potom je potřeba spolupráce s odborníky, s pedagogicko-psychologickou poradnou nebo rovnou klinickým psychologem. I tady má vždy poslední slovo rodič. I když mateřská škola dá podněty, s vyšetřením rodič musí souhlasit. Rodiče, neberete negativní chování svého dítěte na lehkou váhu, nemyslete si, že z toho vyroste. Včasná pomoc odborníků je pomocí jak pro rodiče a školku, tak především pro dítě.