„Můžete si za to sami“ shrnují odborníci pověstné dětské vybírání jídla a přehrabávání se v něm. Rodiče často nutí dětem i takové jídlo, se kterým se zatím nesetkalo. Získává tak averzi a nastupuje vzdor!
A co teprve dětská obezita? Odborníci se shodují v tom, že genetika nehraje tak podstatnou roli, jako návyky rodičů. Obézní rodiče mají obézní dítě, i když k tomu dítě nemá předpoklady díky svým návykům. Ale jedno je jisté, naučit dítě jíst a naučit jej jíst vše vyžaduje velkou dávku trpělivosti rodičů i učitelů.
Proč vlastně dítě nechce hned vše sníst?
Pokud nejde o momentální nechutenství, pak to bývá většinou strach z neznámého. Jestliže dítě danou potravinu nevidělo a neochutnalo, neví a bojí se, proto na něj určitě netlačte. Výhružky, tresty nebo odměny v tomto případě mají opačný efekt.
Jak správně postupovat a naučit děti jíst (nejen nové jídlo)?
Zapojte děti již při nakupování potravin. Děti milují ten pocit, že jsou důležitou součástí nějakého plánu. Rády pomáhají. Tím, že si dají potravinu do košíku, si již vytváří vztah k této potravině. Ale pozor na lákadla a oddělení sladkostí. Zaveďte je rovnou do ovoce a zeleniny.
Nastavte pravidelný režim – dítě by mělo jíst zpravidla co 3 hodiny. Množství jídla by mělo být rozloženo nejlépe do tří hlavních jídel – snídaně, oběda a večeře, ale také do dvou až tří svačin – jako to má mateřská škola. Nikdy nezapomínejte na správnost nutričního vyvážení, proto by jedna z pěti porcí (nejlépe svačinka) mělo být ovoce nebo zelenina.
Zapojte děti do samotné přípravy pokrmu – nechte děti pomáhat, vybalit, krájet, strouhat, přidávat do jídla, případně jen aranžovat na talíř. I tady podporujete vztah k potravině.
I jídlo může být zábavné a krásné – nezapomínejte, že i my dospělci jíme očima a s tejné je to u dětí. Zpestřete jim svačinku nebo i oběd, že si pohrajete s aranžováním a z obyčejného chleba se sýrem a zeleninou na talíři vytvoříte např. vláček. Zapojte fantazii.
Sami musíte jít příkladem – nenaučíte dítě jíst novou potravinu, pokud sami nepůjdete příkladem. Pokud sami nejíte určité jídlo, nemůžete to chtít po dítěti. I vy se musíte překonat a jít příkladem. Dospělý je přeci vzorem. Proč myslíte, že paní učitelky obědvají s dětmi?
Jídlo je rituál – ani dospělí by neměli jíst za pochodu a dvojnásob to platí u dětí. Mateřská škola učí děti režimovým návykům, a nejen že děti jedí ve stejnou dobu, ale mají své vyhrazené místo u stolu, protože jíme u stolu, ale na jídlo je vyhrazen samostatný čas. Udělejte to také tak doma. Nezapomínejte na úklid po jídle, dítě by si samo mělo odnést nádobí a popř. se podílet na jeho umytí.
Je důležité, z čeho se jí – oblíbený talíř s obrázkem a stejně tak hrníček mohou pomoci utvářet vztah k novému jídlu. Nepodceňujte proto to, z čeho jí a na čem jídlo servírujete.
Opakování matka moudrosti – každé jídlo musí dítě vidět min. 11krát, aby si zapamatovalo, jak chutná….nezapomínejte, že nic nejde hned. Předkládejte jídlo stále dokola.
Trochu šidit neuškodí – pokud něco dítě skutečně nejí, zkuste mu po malých částech dát nové jídlo do něčeho, co zná a má rádo. Ovoce můžete přidat do jogurtu nebo zeleninu rozmixovat do jiného jídla.
Nechte jej podílet se na přípravě jídelníčku a uvidíte zázraky. Děti také mají rády svíčkovou a rajskou, takže ani manžel nebude ošizen. Nikdy však nezapomínejte na zdravý selský rozum a na to, že za vyváženost skladby jídel zodpovídá dospělý.
„Mrkvičku jedl, teď ji nechce“ – mění se dítěti chutě?
Ano, mění, stejně jako dospělému. Děti však na to nemají odůvodnění. Tak jako dospělý vnímá, že v určitém období má více chuť na maso (zejména v zimě) a v jiném na zeleninu, tak stejně to má dítě. Děti vědí, co potřebují, umí naslouchat svému tělu a potřebám, bez korekce zkušeností a rad, které nám to často komplikují. Tělo si řekne.
„Když ho nenakrmím, umře hlady“
I když nejedna maminka prožívá tyto úzkostné stavy, položme si otázku: „Opravdu dítě za den umře hlady?“ Pokud nemá hlad, mohlo být předchozí jídlo dost „těžké“ a vyvážené. Zde je potřeba brát ohled na věk dítěte (jinak je to u kojenců), ale opět platí „Dítě si řekne, že má hlad.“ Na pocit žízně by se naopak v rámci pitného režimu čekat nemělo.
Pokud nechce jíst právě dané jídlo, připravit mu něco nového?
Ze zkušeností víme, že děti umí taktizovat a snaží se dosáhnout svého. Pokud víte, že dítě dnes nechce snídat jídlo, které obvykle jí, pak bychom doporučovali nechystat nic nového. V tomto případě chce dítě dosáhnout svého. Jiné je to ovšem s novou potravinou, pokud učíme dítě jíst novou potravinu, pak je potřeba ji zařazovat postupně a pomalu, nikoli vyhrožovat. Proto je potřeba vždy zvážit, kdy, v jakém čase denního režimu (podle jeho náročnosti) dát novou potravinu, aby dítě skutečně nemělo hlad a nebylo oslabené.