Když jsem školu přežila já, zvládne to i mé dítě

Mám dítě v Montessori škole a dost často o tom vedu se svými přáteli diskuse, protože jsme jiní, říká jedna maminka druhé. Ptají se mě: Nepřetěžujete jej už od školky? Vždyť už ve 4 letech začíná číst. Nemělo by si spíše hrát než pořád pracovat?

Když učení bolí

To co vyvolává tuto nejistotu a otázky má společného jmenovatele – všeobecně se lidé domnívají, že učení je nepříjemné a pro dítě stresující. Zkrátka, že učení bolí. A myslíme si to proto, že pro nás učení příjemné nebylo. Jen si zavzpomínejte na svá školní léta.

Rodiče často říkají, když jsem klasickou školu přežil já a dnes jsem úspěšný, proč by i moje dítě nemohlo chodit do stejné školy. Takoví lidé pak nikdy nebudou uvažovat o změně vzdělávacího systému. Prohlášení typu: Když mě to nezabilo, tak tebe také ne nebo Já jsem tohle neměl, tak proč by to jiný měl mít, ale mají svá nebezpečí. Jenže lidé mají potřebu někam zapadnout, nevyčleňovat. Chtějí, aby druzí přemýšleli podobným způsobem, jako to mají sami.

Zpátky do minulosti, nebo jak to všechno začalo

V dobách počátků hospodářské revoluce a vysoké negramotnosti mělo školství vysoký zájem na tom, aby se z obyvatel stali potenciální dělníci se znalostmi potřebnými k vykonávání své práce. Ta byla jasně definována – bez nároků na kreativitu a inovaci, často jen manuální činnost. Znalostí bylo málo a školy byly místem, které je nabízely. Zásobárnami vědění v té době byli učitelé, případně knihy a encyklopedie. Škola nabízela to, co bylo jinak těžko dostupné. Ale dnes tomu tak není.

Informací je na každém kroku spousta. Od encyklopedií, telefonu, televize, rádia, internetu .I když se školský systém značně proměnil, řada metod, o tom, jak poznatky předat se nezměnila. Stejně tak jako úloha školy. Hlavní, co školy nabízejí, je ale stále předání poznatků z určitých vědních oborů, jež byly získány někdy dříve někým jiným, tzv. formálních poznatků. Potom se učíme hotová fakta, bez procesu poznání. Takže to nakonec dopadne tak, jak říká B. F. Skinner:

„Vzdělání je to, co zůstane, když je vše, co bylo naučeno, zapomenuto.“

Opravdu nám k úspěchu ve společnosti pomůže „kus papíru“ – tzv. vysvědčení nebo diplom?

To, co je dítě přirozené je zvídavost, touha objevovat, zkoumat, věci vyřešit. Lidé se od nepaměti rozvíjí skrze ZÁJEM, tj. co se stane když. Je to běžný proces vývoje, přirozená cesta. A tento proces můžeme ve škole přibrzdit tím, že potlačíme zájem dítěte a vnutíme mu zájem náš. Budeš dělat to, co chci já, já jako autorita a já jako učitel. Vždyť tak se to dělá již X let. Jenže ona vnitřní motivace je právě tím plamenem ženoucím nás za poznáním a tím, co dělá z procesu učení jednoduchou, přirozenou a efektivní činnost.

Nedostatek vnitřní motivace se bohužel tradiční škola snaží vyrovnat motivací vnější, a to skrze systém známek a hodnocení. To ovšem ve svém principu na naši psychiku působí jako malé úplatky, abychom dělali to, co vlastně dělat nechceme a co bychom jinak vůbec nedělali. Fakt, že tento přístup dříve produkoval poměrně dobré výsledky, není relevantní pro současný svět. Nebo máte jiný názor?

Co je smyslem dnešní školy?

Školy by více než znalosti měly poskytovat oporu a vedení, předání zkušeností než naučených znalostí. Informací je dnes tolik, že se v nich i vzdělaný člověk snadno ztratí. Hlavním úkolem dnešní školy by mělo být tomu zabránit a pomoci každému jedinci najít správnou cestu. Předkládat pouze fakta nestačí. Dnešní děti potřebují, aby jim bylo umožněno najít sebe sama, uvědomit, kdo jsem, co umím, co dokážu, kam patřím, kam směřuji, aj. zkrátka zformovat naši osobnost tak, abychom dokázali v této společnosti uspět.

A co je výsledkem?

To nejdůležitější, co můžeme od školy získat, je kritické a zároveň kreativní myšlení. Schopnost hledat nové cesty a nová řešení problémů, jež na nás v životě dnešní doby čekají. Bezduché učení látky, jež se v mnoha předmětech za posledních několik desetiletí v podstatě nezměnila, nám v této výzvě těžko pomůže. To, k čemu by nás škola vést je především k samostatnému myšlení a k flexibilitě. A právě tady je cesta, kterou směřují školy s alternativními prvky.