Od rozbřesku, po červánky – Den mezi dětmi v mateřské škole – Část I.

Příchod do mateřské školy

Je 7 ráno, školka právě otevřela a rodiče se s dětmi hrnou dovnitř. Některé děti táhnou za ruku rodiče, jiné, ty ospalé jsou naopak taženy rodiči. Tradiční kolorit, jako v každé školce.

Při odchodu rodičů přichází také první emotivní chvilka, zvláště na začátku docházky, se může stát, že některé dítko přechod ještě nezvládá a začne plakat. To už jej má zpravidla v péči některá paní učitelka, jež se s ním osobně vítá, utěšuje, konejší a nabízí mu některou z lákavých aktivit relaxačního koutku. Naposledy se nám dítko nemohlo dočkat naopak koutku pracovního s dílenským ponkem a nářadím.

Naše paní učitelky znají každé dítě, proto jim před začátkem dne nabízejí aktivity, které děti zpravidla zaujmou. Děti se tak uklidní a ve třídě zavládne tichá harmonie.

Ranní rituály – žádné ráno není stejné, nebo ano?

Nastala 8 hodina, děti jsou rozděleny do svých tříd, začíná den ve školce. Jak? Ranním kruhem a setkáním na elipse! Zde se společně všichni vítají a hurá na ranní rituály. Někdy jsou to básničky, jindy tanečky a písničky, nebo dechová či jazyková cvičení se jmény, vždy záleží na atmosféře ve třídě a náladě dětí. Bez čeho to ale nejde, je ranní rozcvička. Třeba takový „Pozdrav slunci“ protáhne každý kousíček těla a naplní děti energií. Že jej znáte z jógy? Jakpak by ne…

Tu nám ale ráno narušuje křik. Z poza dveří se ozývají hlasy a paní učitelka poznává, že dorazila Nelinka. Maminka plačící Nelinku převleče do školkových šatů, otevře dveře třídy a s rozervaným srdcem nechává Nelinku druhé naší paní učitelce…

Pozn. My vám to neřekli? Standardně jsou u nás v jedné třídě vždy dvě paní učitelky, nebo paní učitelka a paní asistentka. Jak jinak bychom mohli věnovat dětem opravdu individuální přístup? Také jsme vám neprozradili, že maximální kapacita jedné naší třídy ve školce je pouze 21 dětí. Větší počet by narušoval naši péči.

Paní učitelka mluví na Nelinku vlídným hlasem a chodí s Nelikou za ruku (někdy děti i nosí v náručí), než se Nelinka uklidní. Často však stačí, že přijdou ostatní děti a chtějí si společně hrát, proto, aby jim bylo ve školce všem dobře. Jak to? V mateřské škole Monte vedeme děti k ohleduplnosti a lásce ke druhému. Jak s nimi my dospělí zacházíme, tak děti zacházejí i s námi a hlavně samy mezi sebou. Hodina pokračuje cvičením ticha a říkankou, která vybízí i ty nejmenší k pravidelné hygieně.

Čas svačinek ve školce

Děti se přesouvají ke stolům a pouští se do přípravy svačinek. Nachystat na tácek pečivo, zeleninu, mističku s pomazánkou, příborový nůž a už si to míří na své místo připravit svačinku. „Nůž do pusy nepatří!“ volá na Haničku Petřík a ukazuje Haničce, jak si má namazat pomazánku. Někdy si pomáhají děti navzájem, jindy starší mladším, občas jim asistuje paní učitelka. Sice se to naše tříleté děti s paní učitelkou již učily, ale opakování matka moudrosti. „Dobrou chuť děti.“ přejí paní učitelky dětem a děti sobě navzájem. Po svačince následuje úklid. Vzít hrníček, použité nádobí a vše odnést na své místo, když tu najednou rána…

Některé děti se polekaly, paní učitelka již stojí u Honzíka, kterému vyklouzl hrníček s čajem. Už to vypadá na pláč, když je paní učitelkou a jejím klidným hlasem vyzván ke společnému utření rozlitého čaje. Hrníčku se ulomilo ouško, Honzík tak bude mít po zbytek dne výjimečně hrníček ze školky. Zítra, až si donese hrníček nový, bude už vědět, že se o něj musí lépe starat a být opatrnější. Také si uvědomí, že opakování pravidla „Bereme vše oběma rukama“, není zbytečné.

Potřeby jednotlivých dětí

Každé dítě zvládá odloučení od rodičů jinak, proto již od rána je potřeba více pedagogů na třídu, můžeme se tak věnovat potřebám každého dítěte. Některé potřebuje po příchodu více sociálního kontaktu a lásky, jiné se zase těší na práci s pomůckami, které doma nemá. Jak náš den pokračuje, se podíváme zase až za týden.